– část I. –
Nenávist už na světě způsobila spoustu problémů. Žádný nikdy nevyřešila.
Mary Angelou
Nenávist je všudypřítomná, je to velmi jednoduchá emoce, s jejíž pomocí si i my, jakožto lidé, zjednodušujeme pohled na svět. Jednodušší je nenávidět určitou osobu či skupinu lidí a vzbouzet nenávist vůči této osobě než se snažit vůči nim vzbudit soucit, snažit se je pochopit. Je to nejspíš hlavní důvod, proč je práce skupin jako Jsme fér, HateFree nebo Amnesty International o dost těžší, než práce, co dělá Aliance pro rodinu. Je složitější se snažit šířit slušné chování mezi sebou než šířit nenávist. Důvod je vlastně velmi prostý – nenávist je nejjednodušší emoce.
Každá jiná emoce totiž plodí jinou emoci, je komplexnější, složitější na pochopení nebo nepochopitelná a vznešenější. Když cítíme vůči někomu lásku, ať již partnerskou, rodinnou nebo přátelskou, budí to v nás automaticky starost, snažíme se pochopit city druhého, jeho trápení, budí v nás empatii. Totéž pak budíme my v druhých. Když někoho nenávidíme, jediné, čeho tím dosáhneme, je probuzení nenávisti v ostatních. Nenávist tedy plodí jen nenávist, není konstruktivní, jen je o dost jednodušší na procítění a zažití, což je ostatně i důvod, proč se vůbec mohly zformulovat hnutí či skupiny jako Ku-Klux-Klan stavějící na nenávisti vůči jiné rase nebo proč vůbec může v jednadvacátém století existovat hnutí jako je Aliance pro rodinu.
Nenávist je tak nejefektivnější zbraň, která není schopna výstřelu, ale je schopná někoho k němu donutit. Zbraň, na kterou se dá reagovat dvěma cestami – jednoduchou a složitou. Jednoduchá cesta je začít nenávidět taktéž, ta složitá je začít proti nenávisti bojovat mírovou cestou. Cestou demonstrací, mírových protestů – dát najevo názor, aniž bychom nenáviděli. Je to cesta, kterou jsem si, alespoň doufám, zvolil v rámci těchto psaných projevů.
Musím touhle cestou zkusit Vás všechny požádat – Pokuste se příště, až se ve Vás vzbudí vztek, zamyslet nad tou emocí. Zkuste pochopit spíš než se rozčílit. Emoce totiž, alespoň trochu ovládáme. Ne vždy je hněv oprávněný.
V případě, že žijete ve své vlastní organizované nenávisti – co se tím snažíte dokázat? Nikomu to neprospěje, ani Vám ne. Maximálně Vám to chvilkově ulehčí život, protože se nebudete muset ptát na logické otázky.
Kdybychom totiž byli schopni existovat bez nenávisti, byli bychom jako společnost daleko dál. Ano, tento naivní svět je nedosažitelný. Vím to. I přesto bychom měli všichni udělat všechno pro to, aby svět byl bez nenávisti. Čímž se dostáváme k závěrečné otázce.
„Jaký že je smysl života? Marná snaha.“
