– část II. –
Tento článek, na rozdíl od první části mého boje, bude trošku jiný, nejde totiž argumentovat vědeckým pojetím v situaci, která nemá vědecké základy. Dá se tedy pouze kontrovat, o což se budu opět snažit v co nejobjektivnějším pohledu. Historické prameny opět doložím. Musím též konstatovat, že zatímco se křesťanské prameny často vyjadřují k homosexualitě mužské, málokdy k homosexualitě ženské, proto se v části o křesťanských tradicích budu věnovat především gayům.
Na začátek ale ještě jedna odbočka. Jeden z nejčastějších argumentů, co člověk slyší proti manželství pro všechny, je to, že slovo manželství je tady s námi etymologicky už od 6. století a jedná se o složení slov „man“ a „žen“ ze staroslověnštiny, tedy o muže a ženu a toto slovo nemůže být tedy užito pro spojení dvou žen či dvou mužů.
Tento argument, takto postavený, je ve své podstatě nesmysl. Jazyk se vyvíjí a dle onoho principu, že nemůžeme v rámci vývoje jazyka měnit význam slova manželství, bychom nesměli například použít jakákoliv homonyma. Faktem je, že jen během COVID pandemie vzniklo několik slov úplně nového významu i v jazyce českém, která nejspíše ve chvíli, kdy opadne celá situace okolo COVIDu padnou do propadliště dějin, avšak už jen jejich vznik a dočasná existence dokazují, že jazyk je živý, organický a argumentovat tím, že význam jednoho slova by změnil význam, je přinejmenším dosti zpátečnické.
Velmi často se též setkávám s argumentem, že od dob Říma a Řecka bylo manželství vždy monogamní, což je pravda, avšak ne nutně v tom smyslu, který je dnes zaveden. Člověk totiž mohl mít manželku a zároveň spát s někým jiným, pokud ovšem daný muž/daná žena byl/a jeho/její konkubína. Mimo to je též jedna výjimka v rámci manželství muž-žena na které se historici a to manželství mezi císařem Neronem a jeho tehdy ještě otrokem, Sporem. (Zdroj 1)
Občas z úst členů Aliance pro rodinu a pana Jocha především uslyšíte též výraz pederastie jakožto rovnocenný výrazu homosexualita a pederast výrazu gay. Toto je jedna z nejhorších manipulací a zneužívání cizích termínů za účelem popletení oponenta v diskusi, jakou jsem kdy viděl. Pederastie totiž byl druh vztahu v antickém Řecku, kdy výše postavený muž (arsenikoita) uváděl jiného muže ve věku pubertálním do společnosti, vzdělával jej a součástí toho vztahu byl i sex, přičemž arsenikoita byl aktivní, zatímco jeho „student“ (malakoi) byl pasivní, přičemž být malakoi bylo společensky potupné, zatímco být arsenikoita bylo společensky přijatelné.
Bible jako taková se zmiňuje o homosexualitě hned několikrát, avšak, jak mnozí odborníci na dané téma upozorňují, je třeba vnímat postoje v Bibli v daném kontextu.
Historicky bylo například pro gaye užíváno výrazu sodomité, podle příběhu o zničení Sodomy a Gomory, kdy byli homosexuálové obviňováni, že Bůh se hněvá na ně a proto byla tato dvě města zničena, a to navzdory faktu, že nejdříve vznikl výraz sodomita pro zoofily. Toto obvinění se poprvé objevilo u Filóna Alexandrijského, ovšem dnes se teologové všeobecně shodují, že spíše nežli jakožto trest za homosexualitu se jednalo o trest za nevraživost, lakomství a především násilí u obyvatel těchto dvou měst. Smutnou zajímavostí je, že označení „sodomita“ pro homosexuály dodnes přetrvává minimálně v Rusku, kde se nenávist vůči LGBTQI+ komunitě stala též státní propagandou. Jako příklad z Nového zákona uvádím epištolu římanům, text připisovaný apoštolu Pavlovi, v němž lze najít odsouzení homosexuálních vztahů. Zároveň však v těchto textech psal, že jeho čtenáři, kteří toto chování odsuzují, nejsou o nic lepší a též potřebují boží milost.
V rámci celé Bible je ovšem důležité si uvědomit, že je nutné brát její pasáže v kontextu situací a že princip sexuální orientace je velmi novodobý, jedná se 19. století. Tehdy však byli homosexuálové pronásledováni a trestáni například odnětím svobody nebo v pozdějších dobách, chemicky kastrováni. Nejspíše nejznámějším člověkem, který byl donucen chemickou kastraci podstoupit, je Alan Turing, matematik, jenž položil základy moderní informatiky a jemuž se povedlo prolomit nacistický kód Enigma během druhé světové války.
Při přesunu zpět do našich zemí a do dvacátého století konstatují po mnohých výzkumech sexuologové v 60. letech, že homosexualita je neléčitelná dostupnými lékařskými metodami, přičemž mezi těmito odborníky bylo i mnoho českých, což byl i jeden z důvodů, proč u nás byl v roce 1961 konsensuální homosexuální styk dekriminalizován. Pro pohlavní styk homosexuální však přestaly platit jiná pravidla než pro pohlavní styk heterosexuální až v roce 1990, jako například minimální věková hranice, která byla do té doby pro homosexuální styk 18 let. (Zdroj 2)
A jaký je postoj křesťanských církví k manželství pro všechny dnes? Pravda je, že záleží církev od církve. Například Českobratrská církev evangelická přijala v roce 2005 dokument problematika homosexuálních vztahů, který v podstatě deklaruje zájem o problematiku homosexuálů uvnitř církve jako takové, avšak zároveň panuje vesměs shoda na tom, že svazek manželský jako takový je především světskou záležitostí, což ostatně tvrdil i Martin Luther, a že církev by neměla mít tu úřednickou povinnost oddat, ale maximálně sňatek posvětit či oddat pouze, pokud farář chce. Argumentovat tedy tím, že vnímáte manželství z pohledu křesťanského, je nesmysl, neb i v církvi mohou jednotliví kněží mít různé názory a jednat dle nich.
Katolická církev zaujala na drahná léta postoj, který je vesměs nenávistný vůči LGBT komunitě, právě kvůli internalizaci názoru Filóna Alexandrijského, alespoň do doby nástupu papeže Františka, který je na poměry katolické církve velmi progresivní a minimálně prohlásil, že gayové jsou mezi věřícími vítáni, ne však v řadách kněží. Přitom katolická církev je ta, která je nejznámější aférami o zneužívání mladých ministrantů. (Zdroj 3)
Mým velkým zdrojem pro tento článek byl rozhovor na YouTube od představitelů Českobratrské církve evangelické. Velmi doporučuji tento rozhovor poslechnout, stojí za to a odkaz přímo na něj najdete na konci článku.
Na závěr bych velmi rád upozornil na spolek LOGOS, který je určen pro homosexuály v církvi a který založila v devadesátých letech bývalá řeholnice MUDr. Dagmar Křížková. Je to krásný příklad toho, jak katolická víra a homosexualita spolu může skvěle koexistovat a spolek jako takový je místo snažící se pomáhat gayům a lesbám zbavit se vnitřního rozporu a do roku 2007 vedla též „Gay linku“ na půdě SOS centra, od roku 2007 tuto linku převzala Českobratrská církev evangelická.
Vážení čtenáři, usuďte sami, zdali je reálné argumentovat vírou jakožto plošným důvodem pro blokování manželství pro všechny, nebo se jedná pouze o nenávist hájitelnou Písmem.
S láskou a úctou v srdci Váš,
Don Quijote de la Hana
Odkaz na rozhovor Českobratrské církve evangelické: https://youtu.be/Ipft80QrKJo
